od Martin Varga » 19 pro 2017 12:11
Profil užívání s sebou nese návrhovou hodnotu realtivní vlhkosti v %. Na tuto návrhovou hodnotu se primárné posuzují a navrhují konstrukce. Tato hodnota se zpravidla přímo neuvažuje jako hranice pro zahájení režimu odvlhčování nebo cílová hranice pro ukončení režimu vlhčení. Pokud se budeme bavit o pobytových místnostech, tak optimální rozsah relativní vlhkosti zimních měsících je 45-65%, v letních měsících 40-55%. V zimních měsících se však reálně můžeme pohybovat i pod 20%. Pokud nejde o pobytové místnosti, tak tyto optimální meze většinou stanovuje projektant nebo technolog vzhledem k účelu využití budovy.
Pokud je v technické zprávě napsáno, že vlhčení se ukončuje při dosažení r.v. 30%, tak je třeba to respektovat a neznamená to automaticky, že je něco chybně nastaveno, pokud třeba je v profilu užívání návrhová r.v. 50%. Výše uvedené rozsahy jsou pouze optimální, nikoliv bezppodmínečně nutné (pokud jde o pobytové místnosti). Při takto nastavené nižší hranici se může stát, že produkce vodní páry v posuzovaném interiéru zajistí dostatečně tento požadavek, a proto výpočtově nevznikne potřeba vlhčit. Ověřit, že výpočet "pracuje" správně se dá například změnou vlhkostní třídy na 1. nebo přímým zadání produkce vodní páry v interieru na 0 kg/m2h. V těchto případech je již pravděpodobné, že bude vygenerována potřeba vlhčení vzduchu. Můžete tak postupně zkoušet, od jaké úrovně produkce vodní páry nebude potřeba vlhčit. Nutno také podtknout, že tato potřeba je také závislá na intenzitě výměny vzduchu mezi posuzovaným interiérem a exteriérem. Čím je výměna vzduchu vyšší, tím více vodní páry se odvede a nastane větší pravděpodobnost, že bude potřeba vlhčit a naopak.