Doposud byla možnost v zadání postihnout tento způsob chlazení trochu "kostrbatá". A to tak, že byl zvolen klasický zdroj chladu, u kterého bylo zadáno tak vysoké EER, které v podstatě mělo představovat jen spotřebu oběhového čerpadla při provozu tohoto režimu chlazení. Nebylo to však ideální, jelikož vypočtená spotřeba elektřiny byla přímo závislá na podílu pokrytí potřeby chladu tímto zdrojem. Prakticky spotřeba energie pro cirkulaci není úměrná potřebě chladu.

Z tohoto důvodu došlo k zapracování možnosti volit přímo tento způsob chlazení. Konkrétně po přidání podformuláře zdroje chladu nově zvolíme, jde-li o "strojní výrobu chladu" nebo o "freecooling". V prvním případě následuje zadání totožné jako doposud. Ve druhém případě zvolíme jen prostředí, do kterého je předáváno pomocí freecoolingu nadbytečné teplo z chlazeného prostoru (z pohledu "chlazení" tedy prostředí odkud čerpáme zpravidla přes výměník chlad). A také pomocné spotřebiče systému freecoolingu - zpravidla minimálně oběhové čerpadlo.

Zvolíme, kde je umístěn výměník a vybereme zdroj "chladu" (resp. do jakého prostředí předáváme nadbytečné teplo z chlazeného prostoru). Na výběr máme jednu ze 4 možností:

Mezi pomocné spotřebiče tohoto způsobu chlazení zadáme zpravidla již jen oběhové čerpadlo a je hotovo.

Komentář k pomocným spotřebičů systému freecoolingu: Může se například stát, že oběhové čerpadlo okruhu freecoolingu je uvnitř budovy a vnější výměník má další pomocný spotřebič: ventilátor. V takovém případě na podformuláři tohoto zdroje chladu (freecoolingu) volíme zónu, ve které se oběhové čerpadlo nachází  a poté čerpadlo na tomto podformuláři zadáme (viz obrázek výše). Venkovní ventilátor suchého chladiče (výměníku) zadáme mezi pomocné spotřebiče umístěné mimo budovu (od verze programu 6.0.7 se pole pro zadání pomocných spotřebičů umístěných mimo objekt zobrazují vždy. Není to již navázáno na podmínku, že minimálně jeden zdroj chladu musí být umístěn také mimo objekt). Viz obrázek níže:

Zadání podílu pokrytí potřeby chladu freecoolingem je "kámen úrazu". U měsíčního výpočtu musí uživatel odhadnout průměrný sezónní podíl pokrytí potřeby chladu pomocí freecoolingu a ten do programu zadat. Případně může tento podíl pokrytí zadat jen do zimních měsíců (viz měsíční podíly pokrytí v tomto článku), čímž možnost chyby v odhadu podílu trochu zredukuje. I v zimních měsících však můžeme být reálně limitováni výkonem výměníku pro freecooling, takže veskrze reálný odhad podílu pokrytí je nanejvýš "odborný odhad". Který má samozřejmě teoretické mantinely < 100% a > 0%.

V hodinovém kroku výpočtu by s takovým zadáním neměl být teoreticky problém, resp. podíl pokrytí by byl výsledkem výpočtu na základě zadaných teplotních podmínek v exteriéru a interiéru. Teoreticky i s výkonem výměníku se v něm dá pracovat.

U klasického kompresorového zdroje je spotřebovávána elektřina na přečerpání nadlimitních tepelných zisků. Ta odpovídá potřebě chladu navýšeného o účinnost emise a distribuce (případně ještě distribuce mimo budovu) podělená průměrným chladícím faktorem EER. Freecooling má spotřebu elektřiny nulovou co se týče samotného zdroje chladu, protože vnější prostředí je chladnější než chlazený prostor. Daní za to je, že chladící výkon freecoolingu je mimojiné přímo úměrný tomuto rozdílu teplot a nelze směrem "nahoru" regulovat, resp. zvyšovat. Uvažováním freecoolingu ušetříme elektřinu spotřebovanou klasickým zdrojem chladu na přečerpávání tepla vlivem uměle vytvářeného vyššího rozdílu teplot mezi kondenzátorem a výparníkem. Z toho také plyne, že freecooling lze použít jen v případě, kdy teplota vnějšího prostředí je nižší než teplota chlazeného prostoru.

U freecoolingu vstupuje do hodnocení ENB pouze energie pro pomocné spotřebiče zadaných pro jeho provoz (zpravidla oběhová čerpadla, ventilátory apod.)

Freecooling (stejně jako ostatní zdroje chladu) negeneruje energonositel "energií okolního prostředí", protože v rámci ENB hodnotíme pouze dodanou energii, nikoliv odebranou energii. Chlazení = odebírání tepla z chlazeného interiéru mimo něj.