Hlavní změnou je, že se výše infiltrace nestanovuje již podle jednoho vzorce (viz článek zde), ale pomocí bilanční řešitelské soustavy dvou rovnic o dvou neznámých. Výsledkem je stanovení referenčního tlaku pz,ref v zóně a následně hmotnostní průtoky vzduchu do a ze zóny. V 1. rovnici platí, že součet hmotnostních toků vzduchu přiváděného do zóny a ze zóny se musí rovnat nule (pro objemy už to neplatí, protože odváděný a přiváděný vzduch do zóny má zpravidla odlišné teploty):

qm,V,arg,in (kg/m3) - hmotnostní tok přirozeně větraného vzduchu do zóny
Poznámka1: V rovnici (67) normy EN 16 798-7 byl vynechán hmotnostní tok nutný pro spalovací zdroje umístěné v zóně (a beroucí vzduch pro spalování ze zóny) a také hmotnostní toky plynoucí z větracích kanálků umístěných v zóně. Na první případ by měl reflektovat již průměrný objem větrání definovaný v profilu užívání. Druhý případ je "součástí" požadovaného objemu pro přirozené větrání. Průkaz ENB nestanovuje, jak "úspěšně" se pomocí různých projektovaných řešení daří nebo nedaří větrat požadovaný objem vzduchu, ale počítá vždy s požadovaným objemem vzduchu dle profilu. Zajištění požadované funkce je záležitostí projektu spolu s řádným užíváním budovy.

Druhou rovnicí v této soustavě je rovnice (6) pro zjištění referenčního tlaku v zóně "pz,ref" v  úrovni podlahy zóny, který slouží pro stanovení rozdílu tlaků, resp. pro výpočet objemových toků v rovnici (67):

pz,ref (Pa) - referenční tlak v zóně (v úrovni podlahy zóny)

delta p, path,i (Pa) - rozdíl tlaků mezi exteriérem a interiérem zóny pro danou část (netěsnost)

pz,path,i (Pa) - tlak v zóně pro danou část (netěsnost)

pe,path,i (Pa) -  tlak z exteriéru pro danou část (netěsnost)

Te, ref  (K)  - absolutní referenční teplota (20°C+273,15 K)

Tz (K) - absolutní teplota v zóně (ze zadání = výpočtová teplota v zóně v °C+273,15 K)

Te (K) - absolutní teplota  v exteriéru (z vybraných klimadat = exteriérová teplota v °C+273,15 K)

g (m/s2) - gravitační konstanta 9,81

Ró,a,ref (kg/m3) - objemová hmotnost pro referenční teplotu a nadmořskou výšku

h,path,i (m) - výška podlahy zóny (budovy) nad terénem (ze zadání)

u,site (m/s) - rychlost větru v exteriéru v místě budovy v úrovni zóny (výpočtově stanoveno pomocí koeficientů pro zohlednění topografie terénu a rychlosti větru WV u vybraných klimadat. Koeficienty uvažovány paušálně dle B.3.4. Rychlost větru WV viz článek ke katalogu klimadat zde)

cp,path,i (-) - tlakové koeficienty typů konstrukcí resp. netěsností v nich pro vystavení účinkům větru, závisí na způsobu provětrávání (křížné provětrávání ANO/NE), na výšce zóny,  na výšce podlahy zóny nad terénem a na zastínění zóny (budovy) vůči účinkům povětrnosti, viz tab B.7 a B.8.

Požadovaný objem větrání (Vnd = qV,ODA,reg) vychází z přiřazeného profilu k zóně. Zpravidla je zadán násobností výměny vzduchu (1/h). Nutno zdůraznit, že požadovaný objem větrání pro výpočet ENB se považuje vždy za průměrný pro daný výpočetní krok! Nejedná se o návrhové hodnoty (na které je například dimenzováno VZT zařízení), pokud nespočívá typické užívání zóny kontinuálně v provozu na úrovni návrhových hodnot  (to v praxi téměř není). 

V zadání lze volit, z jaké části je požadovaný průměrný objem větrání zóny zajišťován přirozeným větráním a z jaké části nuceným větráním. V krajních polohách je buď plně přirozené větrání, nebo plně nucené větrání. U požadované výměny vzduchu zajišťovaného přirozeným větráním je dle normy EN 16 798-7 použit jednoduchý výpočet požadovaného měněného objemu vzduchu dle čl. 6.4.3.5.3, ve kterém se požadovaný objem větraného vzduchu přenásobuje součinitelem farg. U nuceného větrání je požadovaný objemový tok přenásobován součiniteli fctrl, fsys a epsilon,V:

qV,arg,in = (Ró,a,ref / Ró,a,e) * farg * qV,ODA,req  (42)

qV,arg,out = - (Ró,a,ref / Ró,a,z) * farg * qV,ODA,req  (43)

qV,VZT, req = (fctrl * fsys) / epsilon,V * qV,ODA,req  (9)

qV,arg,in (m3/h) - objemový tok přirozeně větraného vzduchu do zóny

qV,arg,out (m3/h) - objemový tok přirozeně větraného vzduchu ze zóny

qV,ODA,req=Vnd (m3/h) - objemový tok požadovaného objemu větrání zóny připadající na přirozené větrání

qV,VZT,req (m3/h) - objemový tok požadovaného objemu větrání zóny připadající na nucené větrání

Ró,a,ref (kg/m3) - referenční objemová hmotnost vzduchu stanovená pro úroveň mořské hladiny a 20°C.

Ró,a,e (kg/m3) - objemová hmotnost vzduchu pro exteriérovou teplotu

Ró,a,z (kg/m3) - objemová hmotnost vzduchu pro teplotu v zóně

fV,rc (-) - činitel recirkulace u VZT

fV,out (.) -  činitel násobku odváděného vzduchu VZT ze zóny (=1 - rovnotlaká, < 1,00 - přetlaková, >1.00 podtlaková)

farg (-) - součinitel "přesnosti" objemu přirozeného větrání 2)

fctrl (-) - součinitel kvality řízení nuceného větrání, tab B.4 3)

fsys (-) - součinitel kvality systému VZT (těsnost), tab B.5 3)

epsilon,V - součinitel efektivity nuceného větrání, dle B.3.3.7 = 1,00. 3)

Výše infiltrace obálkou zóny je především závislá na zadané těsnosti obálky zóny n50 nebo q50. Hodnota n50 (1/h) představuje naměřenou nebo v projektu předepsanou násobnost výměny vzduchu netěsnostmi obálky zóny (budovy) při tlakovém rozdílu 50 Pa. Pro RD a menší BD jsou již poměrně notoricky známé hodnoty n50 představující kvalitní řešení nebo nekvalitní řešené obálky zóny (budovy). Tyto hodnoty jsou však nepoužitelné pro ostatní typy staveb (velké stavby, haly apod.), kde bychom se pohybovaly v podstatně nižších intervalech hodnot n50, které by však již neměly vypovídací hodnotu vzhledem k obecně statistické odchylce měření. Proto byla v zadání zavedena i hodnota měrné průvzdušnosti obálky zóny (budovy) q50 (m3/hm2). Mezi nimi je pro účely SW jednoznačný vztah:

Pro výslednou výši infiltrace (krom hodnoty těsnosti obálky zóny n50, resp. q50) má také vliv - vstupuje do výpočtu:

V modulu ECB je také od začátku pole s modálním okem pro zadání, resp. výpočet spárové průvzdušnosti. Toto pole je v zadání zachováno, ale nově při volbě výpočtu dle EN ISO 52016-1 tato hodnota nevstupuje do výpočtu. Do výpočtu vstupuje hodnota vyjadřující celkovou netěsnosti obálky budovy (popř. zóny) n50 popř. q50. Tato hodnota již v sobě automaticky zahrnuje (musí) spárovou netěsnost. Musí tedy platit jednoznačné pravidlo, že výsledný objem nežádoucí infiltrace Vlea,in musí být vyšší nebo maximálně rovno infiltraci stanovené pouze ze spárové průvzdušnosti Vlv. Pokud tomu tak není, je buď hodnota n50, popř. q50 uvažována v zadání nereálně nízká nebo je výpočet spárové průvzdušnosti počítán s nereálnými hodnotami součinitelů spárové průvzdušnosti (nereálně vysoké). Pro vaši kontrolu tedy musí platit:

Dokonce i pouhá rovnost je sice teoreticky možná, ale znamenalo by to, že veškeré netěsnosti obálky budovy, resp. zóny se dějí pouze skrz spáry výplní. A to je prakticky nereálné. I ostatní obálka má zpravidla netěsnosti. Tak prakticky by měla platit pouze nerovnost. Pole pro výpočet spárové průvzdušnosti zůstalo v zadání tedy jen pro jakousi uživatelskou kontrolu adekvátnosti zadání hodnoty n50, resp. q50. Hodnota Vlv (m3/h) je uvedena v zadání po uložení zadání v modálním okně. Hodnota Vlea,in (m3/h) je uvedena v protokolu mezivýsledků v tabulce "větrání" (viz obrázek tabulky níže) po provedení výpočtu.

Toto je tedy rozdíl oproti výpočtu dle EN ISO 13 790, kde za výši infiltraci se uvažovala ve výpočtu hodnota Vinf = MAX (Vinf,n50 ; Vlv). Hodnota Vlv, jak je napsáno výše, byla získána z výpočtu spárové průvzdušnosti. Hodnota Vinf,n50 byla získána výpočtem dle vzorů uvedených v EN ISO 13 789 pro přirozené nebo nucené větrání. I zde však platí, že pokud Vinf < Vlv, tak byl některý vstup chybně uvažován. I zde musí platit Vlv ≤ Vinf,n50  (!).

Do modulu ECB byl nově doplněn protokol mezivýsledků. Při výpočtu dle normy EN ISO 52016-1 je v sekci výsledky v protokolu mezivýsledků uvedena u zón s požadovanou teplotou prostředí tabulka s výčtem hodnot výsledků pro výpočet referenčního tlaku v zóně a výše infiltrace. A to jak pro režim vytápění, tak pro režim chlazení pro každý výpočetní krok.

Ke změně zahrnutí vlivu infiltrace došlo především u přirozeného větrání, kde nově se infiltrace přičítá vždy (nabývá-li kladných hodnot!). Je vhodné rozlišit jaké části celkově větraného vzduchu je dosaženo cíleně otevřením oken (požadavek) a jaké části nežádoucí infiltrací (netěsnosti), která se děje vždy. Dříve předpokládaný fakt, že uživatelské "dovětrávání" otevíráním výplní nad úroveň nežádoucí infiltrace (vlivem netěsností) pro dorovnání hodnoty požadovaného větrání, je poněkud velmi teoretický. U postupu dle původní EN ISO 13 789, resp. 13 790 také nemohla hodnota infiltrace vyjít záporná, což nemusí odpovídat v některých případech skutečnosti (např. přetlakové větrání).

Při výpočtu dle EN ISO 16 798-7 se výše infiltrace teprve vypočítá na základě zadaných vstupů. Její výše dle konkrétního zadání vyjde buď záporná, tzn. netěsnostmi je odváděn vzduch ze zóny do exteriéru (pak je její objem pro výpočet potřeb roven nule), nebo vyjde kladná a pak se zahrne do objemu vzduchu, který je nutno ohřát na požadovanou teplotu v zóně. V případě nuceného větrání nikdy nemůže být na tento objem "kladné" infiltrace (z exteriéru do zóny) uplatněna účinnost rekuperace VZT.

Nově přidané koeficienty v zadání farg (pro přirozené větrání) a fctrl, fsys a epsilon,V (pro nucené větrání u VZT jednotky) doporučujeme nechat přednastavené na hodnotě 1,00. Vysvětlení viz poznámky 2 a 3 výše.