Typický dotaz: Jak mám tyto konstrukce přilehlé k zemině zadat?

Související dotaz, jehož odpověď je vázána na správně zadání konstrukcí přilehlých k zemině:

Typický dotaz: Program vypočítal abnormálně vysokou spotřebu tepla na vytápění. Kde je chyba?

Odpověď: Norma ČSN EN ISO 13 370 z hlediska zadání a následného výpočtu tepelných ztrát rozeznává tyto principielní modely:

1) Podlaha na terénu

2) Suterén (částečně nebo plně zapuštěný)

3) Prostor pod zvýšenou podlahou

Základem správného zadání a výpočtu je tedy nejprve nutné správné stanovení případu(ů), které máme, resp. který potřebujeme zadat.

Podlaha na terénu:

Máme pouze podlahu objektu „položenou na terénu“. Podél exponovaného obvodu podlahy „P“ nemáme žádnou navazující stěnu přilehlou k zemině. Norma [1] říká: „Podlahy na zemině zahrnují takové podlahy, které jsou tvořeny tvrdou deskou, která je celou svou plochou v kontaktu se zeminou. Bez ohledu na to, zda je v celé ploše zeminou nesena. Taková deska musí být situována v úrovni okolního terénu nebo v úrovni blízké."

Bohužel norma [1] uvádí vágní pojem „v úrovni blízké okolnímu terénu“. Doporučujeme tuto hranici, kdy je to už výpočtově „částečně zapuštěný suterén“ a kdy ještě „podlaha na terénu“ rozlišovat cca do z=0,20 m průměrné hloubky zapuštění podlahy od nášlapné vrstvy podlahy pod okolní přilehlý terén podél exponovaného obvodu podlahy P. Toto doporučení vychází od zkušeností zpracovatelů programu, není uvedeno v této normě [1].

Poté je nutné, abychom konstrukci podlahy přilehlou k zemině identifikovaly v programu ENERGETIKA na formuláři "KONSTRUKCE"  vždy jako „podlahu na terénu“. Jedině pak se nám na formuláři programu „PLOCHY“ objeví správně záložka „PODLAHA NA TERÉNU“ pro zadání bližších údajů pro výpočet dle normy [1].

Poznámka: V projekční praxi se hydroizolační vrstva podlahy na zemině navrhuje min 150 mm nad přilehlým upraveným terénem. Z toho plyne, že nášlapná vrstva podlahy bude vždy nad přilehlým upraveným terénem.

 

Suterén – plně nebo částečně zapuštěný

Dle doporučení výše pro podlahu na terénu, se jedná již o „částečně zapuštěný suterén“, kdy průměrná hloubka zapuštění podlahy od nášlapné vrstvy podlahy pod okolní přilehlý terén podél exponovaného obvodu podlahy P, je větší než cca z=0,20 m.

Poté je nutné, abychom konstrukci podlahy na zemině identifikovaly v programu ENERGETIKA na formuláři „KONSTRUKCE“ vždy jako „podlahu suterénu“, nikoliv jako „podlahu na terénu“. Jedině pak se nám na formuláři programu „PLOCHY“ objeví správně záložka „KONSTRUKCE SUTERÉNU K ZEMINĚ“ pro zadání bližších údajů pro výpočet dle normy [1]. Na této záložce pak pro výpočet přiřazujeme i stěnu přilehlou k zemině, kterou je nutné na formuláři „KONSTRUKCE“ identifikovat jako „stěnu suterénu“.

Různé případy suterénu:

A) suterén plně zapuštěný pod přilehlý upravený terén




B) suterén částečně zapuštěný pod přilehlý upravený terén




C) suterén částečně zapuštěný pod přilehlý upravený terén (ve svahu)

CHYBY PŘI ZADÁNÍ:

1) Kombinace různých případů zadání v zóně:

Oba způsoby (podlaha na terénu a suterén) zadání nelze kombinovat ve smyslu, že například podlahu přilehlou k zemině identifikujeme jako „podlahu na terénu“ a stěnu přilehlou k zemině identifikujeme jako „stěnu suterénu“. Poté se nám na formuláři „PLOCHY“ objeví obě záložky: „PODLAHA NA TERÉNU“ i „KONSTRUKCE K ZEMINĚ SUTERÉNU“. U druhé záložky nemáme na výběr konstrukci podlahy, což je chyba. A to vede k výsledku, resp. následně dotazu na velmi vysokou spotřebu tepla na vytápění.

Při neúplném zadání vede výpočet ke špatnému výsledku (pakliže ostatní parametry, které ovlivňují spotřebu tepla na vytápění jsou zadány řádně):

 V tomto případě už je prvním signálem, že „něco nemusí být řádně zadáno“ přítomnost dvou záložek na formuláři „PLOCHY“ pro zadání „PODLAHY NA TERÉNU“ a „KONSTRUKCE K ZEMINĚ SUTERÉNU“. To ještě a priori nemusí být chybné – viz níže kombinace případů zadání podlahy na terénu a suterénu - , ale ve standardních případech zadání to indikuje chybné zadání.

Základním indikátorem chybného zadání a tedy i výpočtu je velmi vysoká (nereálná) spotřeba celkové dodané energie, resp. spotřeby energie na vytápění. Cokoliv s měrnou spotřebou energie na vytápění nad 200 kWh/m²rok vyžaduje pozornost při kontrole výsledků (samozřejmě v kontextu vlastností zadávané budovy).

Všimněte si prosím, že Uem „vypadá normálně“, protože takto chybně zadané konstrukce k zemině nevstupují (nulové Hg) do výpočtu Uem, proto se tato chyba v zadání v případě výpočtu Uem takovým zásadním způsobem neprojeví. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že za takto vysokou hodnotu spotřeby tepla na vytápění je patrně chybně zadaná účinnost buď emise tepla nebo distribuce tepla nebo tepelného zdroje. V tomto případě však po kontrole těchto údajů dojmeme k závěru, že tomu tak není. Při bližším nahlédnutí do protokolu energetického štítku obálky budovy však zjistíme, že chyba je v zadání konstrukcí přilehlých k zemině:

 

Typickým rysem pro toto chybné zadání je generování vysoké potřeby, resp. následně spotřeby tepla na vytápění je jak u hodnocené, tak u referenční budovy:

 

 

Kombinace zadání - máme podlahu na terénu i suterén v rámci jedné zóny

Ve speciálních případech, kdy v rámci jedné zóny máme například klasickou podlahu na terénu i klasický např. plně zapuštěný suterén, lze oba způsoby kombinovat v rámci jedné zóny. Pro správné zadání je však nutno na formuláři „KONSTRUKCE“ indetifikovat jak podlahu na terénu pro vyplnění záložky „PODLAHA NA TERÉNU“ na formuláři „PLOCHY“, tak také identifikovat podlahu i stěnu suterénu pro vyplnění záložky „KONSTRUKCE K ZEMINĚ SUTERÉNU“. S tím, že exponovaný obvod „P“ zóny pro jednotlivé části zadání (podlaha na terénu, suterén) rozdělíme. Proto, jak je uvedeno výše, nemusí přítomnost dvou záložek na formuláři „PLOCHY“ a priori znamenat chybné zadání. Nicméně i u těchto případů preferuje norma [1] jednotné zadání. V tomto případě se použije jednotné zadání typu „suterén“ s tím, že části podlahy na terénu a části podlahy suterénu jsou zohledněny způměrovaním průměrné hloubky zapuštění „z“ podlahy v ploše celé zóny podél celého exponovaného obvodu podlahy P zóny.

2) Plocha stěn(y) přilehlé k zemině v zóně

Zadaná plocha stěn Aw,gr [m2] přilehllých k zemině v zóně na formuláři PLOCHY musí být shodná s plochou,  kterou získáme přenásobením exponovaného obvodu "P" [m] podlahy ve styku se zeminou a průměrné hloubky "z" [m] zapuštění podlahy pod přihlehlým upraveným terénem podél tohoto exponovaného obvodu. Tedy hodnot  zadaných na záložce "Konstrukce k zemině suterénu" nebo "konstrukce k zemině pod zvýšenou podlahou".

Poznámka: Výše uvedené platí pro případy,  kdy je objekt samostatně stojící nebo je koncový nebo prostřední v řadové zástavbě v případě, kdy sousední objekt(y) nemají podlahu přilehlou k zemmině výše.  Pokud je hodnocený objekt (zóna) koncový nebo prostřední v řadové zástavbě a podlaha na zemině sousedních objektů bude výše, je celková plocha stěn přilehlých k zemmině větší oproti ploše získané přenásobení P x z o plochu stěn přilehlých k zemině pod sousedním objektem (rozdíl  mezi výškou podlah hodnocené a sousední budovy).

 

Podklady:

[1] – norma ČSN EN ISO 13 370 Tepelné chování budov – přenos tepla zeminou – Výpočtové metody