Rozdílnost v přístupu ke stanovení požadavku na součinitel prostupu tepla může nastat v následujících případech, které si následně podrobněji vysvětlíme.

Okrajové podmínky používané pro výpočty se zadávají v každém z programů (Energetika, Tepelná technika 1D) samostatně. V programu Energetika jsou okrajové podmínky uvažovány na základě zvoleného profilu užívání zóny (návrhová teplota pro výpočet Uem). Nejčastěji tedy vnitřní návrhová teplota odpovídá hodnotám uvedeným v normě ČSN 73 0331-1 u jednotlivých profilů užívání pro cílovou teplotu na vytápění v provozní dobu. V programu Tepelná technika 1D jsou uvažovány okrajové podmínky zadané ve stejnojmenné části zadání. Nejčastěji je k zadání využíván katalog dle ČSN 73 0540-3. V některých případech dochází k situaci, že pro shodný typ prostoru uvedené dvě normy neuvažují shodnou vnitřní teplotu a v případě teploty mimo rozmezí 18 - 22 °C může docházet k rozdílům při stanovení požadované hodnoty. Obě tyto hodnoty jsou platné zároveň, každá je určena pro jiný druh posouzení.

Další příčinou rozdílu může být použití požadavku pro temperované prostory. V případě programu Tepelná technika 1D se pro tento typ požadavku uplatňuje stejný princip, jako pro ostatní požadavky včetně přepočtu na teploty mimo rozmezí 18 - 22 °C. V programu Energetika nelze stejný přístup použít, protože může vést k situacím, kdy je vypočtená hodnota součinitele prostupu tepla mimo fyzikální meze. Takové hodnoty jsou pro výpočet energetické náročnosti nepřípustné. Při použití požadavků pro konstrukce temperovaného prostoru v programu Energetika nedochází k jejich přepočtu dle návrhové vnitřní teploty uvedené v profilu užívání přiřazeného k zóně (požadavky "UN,20" pro temperované prostory již ve výchozí hodnotě zohledňují nižší teplotu v temperovaném prostoru, i když jsou uvedené v tabulce 3 ČSN 73 0540-2: 2011 pro návrhovou teplotu v rozsahu 18-22°C !). Obecně již dlouhodobě nedoporučujeme požadavky na temperovaný prostor používat, protože je diskutabilní, jakou vnitřní teplotu si můžeme dovolit uvažovat. Tento typ prostorů doporučujeme hodnotit buď jako nevytápěné (v prostoru není umístěn systém vytápění určený pro cílené vytápěné tohoto prostoru a výsledná teplota je poté předmětem bilančního výpočtu), nebo vytápěné na nižší teplotu (v prostoru je umístěn systém vytápění určený pro cílené vytápěné tohoto prostoru), poté jsou vždy uplatněny standardní přepočty.

Vyhláška 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov zavedla limity pro součinitel typu budovy "e" (součinitel je používán pro úpravu požadavku na součinitel prostupu tepla, pokud je vnitřní teplota mimo rozmezí 18 - 22 °C). Aktuálně platná norma ČSN 73 0540-2:2011 tyto limity neobsahuje a v programu Tepelná technika 1D tedy nejsou uplatněny. Připravovaná aktualizace normy ČSN 73 0540-2 by měla obsahovat shodné limity jako vyhláška 264/2020 Sb.

Při stanovení požadavku v programu Tepelná technika 1D pro prostory s návrhovou relativní vlhkostní vyšší než 60 %, může být uplatněn alternativní požadavek na součinitel prostupu tepla dle odstavce 5.2.10 pro vyloučení rizika kondenzace na povrchu. Jedná se o čistě tepelně-technický požadavek, který není pro výpočty energetické náročnosti relevantní, proto není v programu Energetika uplatňován.

Výše uvedené příklady shrnují situace, kdy může docházet k rozdílům mezi hodnotou požadavku na součinitel prostupu tepla mezi programem Energetika a Tepelná technika 1D. Tyto situace nejsou příliš časté, ale v případě, že se s podobnou situací setkáte, budete již nyní vědět, jaká je příčina.