Ti z uživatelů, kteří znají zákulisí měsíčního výpočtu dle EN ISO 13 790, resp. EN ISO 52 016-1 ví, že výpočty potřeby tepla a chladu jsou vzájemně naprosto separovány. Čili jedno neovlivňuje druhé. Pro hrubost kroku výpočtu 1 měsíc to lze tolerovat, resp. to ani nelze dost dobře udělat jinak.

Jenže je třeba si uvědomit, že reálně se průběh vnitřní teploty chová spojitě. Což se plně projeví u hodinového výpočtu, kde předchozí hodina ovlivňuje následující. A to také znamená, že pokud ovlivňujeme jakýmkoliv způsobem potřebu tepla ve výpočtu, tak zcela zákonitě se to musí velice pravděpodobně projevit i na potřebě chladu a naopak. Tuto "novou" vazbu u hodinového výpočtu je třeba mít na paměti. Jelikož často vznikají dotazy k hodinovému výpočtu typu: Vypnul jsem chlazení a snížila se potřeba tepla na vytápění, co je to za nesmysl?

No nesmysl to není! Může za to právě ta spojitost hodinového výpočtu. Když už bychom něco měli označit za nesmysl, tak bychom to museli přisoudit měsíčnímu výpočtu, protože tam není ta vzájemná interakce mezi vytápěním a chlazením. Ale nebuďme na měsíční výpočet přísní. Svou práci odvádí celkem dobře v rámci svých možností (až právě na ty oblasti, kvůli kterým byl hodinový výpočet zaveden:  chlazení, vlhkostní úprava, výroba a bilancování elektřiny na místě. A ještě bych k tomu dodal v případech, kdy je proměnný požadavek teploty na vytápěný v kombinaci s přerušovaným vytápěním).

Na příkladech níže máme výsek z jednoho lednového dne z hodinového výpočtu. Ostatně nebudeme chodit daleko a vezmeme si rovnou testovací případy pro validaci jádra, konkrétně příklad testu 600.

Pokud bychom aplikovali bilanční měsíční metodu na tento jeden den, tak bychom z "denního" výpočtu bilance dostali tento výsledek:

V podstatě to poměrně přesně odpovídá dennímu bilancování, kdy je jako potřeba vykazován pouze přebytek (absolutní rozdíl obou dvou potřeb). V tomto případě potřeba chladu.

Pro bilanční výpočty platí:

potřeba tepla na vytápění QH,nd = QTZ - n * SUMA Qzisky

potřeba chladu na chlazení QC,nd = SUMA Qzisky - n * QTZ

Tepelné ztráty: QTZ= (Ht+Hv) * (Theta,int,H/C,avg - Theta,e,avg) * t  pro daný režim výpočtu (t=24 h...v tomto případě 1 den)

n je účinnost využití tepelných zisků/tepelných ztrát (pro příklady v tomto článku odhadnuto na 95%). Je problém plného evivalentního zadání vlivu akumulace mezi výpočty, ale pro doložení situace je tento odhad dostačující.

Pokud bychom aplikovali bilanční měsíční metodu na tento jeden den, tak bychom z "denního" výpočtu bilance dostali tento výsledek:

Tento případ poměrně jasně demonstruje, v čem jsou hodinový a měsíční krok porovnatelné. A to v případech, kdy:

Pak lze celkem očekávat velmi podobné výsledky potřeby tepla na vytápění mezi výpočty i přes naprostou odlišnost výpočetních postupů.

Potřeba chladu je u obou výpočtů 0. Nelze ale nabýt dojmu, že by byly nenulové hodnoty potřeby chladu srovnatelné. To je v tomto případě náhoda, jelikož redukované solární tepelné zisky již nedokázaly vyvolat režim chlazení. Jinak zde platí závěry z případu 1A). Potřeba chladu by byla generována i až v násobně nižší hodnotě u měsíčního výpočtu (pokud by bilanční výpočet nějakou potřebu chladu vůbec vygeneroval).

Pokud bychom aplikovali bilanční měsíční metodu na tento jeden den, tak bychom z "denního" výpočtu bilance dostali tento výsledek:

Tento případ poměrně jasně ilustruje hlavní problém měsíčního výpočtu i pro stanovení potřeby tepla na vytápění. Tj. případy, kdy:

 -reálná výpočtová průměrná teplota v zóně je velmi odlišná od návrhové průměrné teploty na vytápění (to postihuje případy, kdy profily užívání jsou s přerušovaným vytápěním nebo případy, kdy se vnitřní prostor nadměrně přehřívá nebo kombinace obojího)

Kdybychom totiž zadali pro denní bilanční výpočet reálnou průměrnou teplotu v zóně 32,8°C, tak bychom dostali výsledek, který je již porovnatelný.

A)

Je zcela jasné, že měsíční výpočet bude vykazovat podstatně odlišné výsledky potřeb tepla a chladu v případech, kdy reálně dochází během dnů ke střídání těchto režimů - viz případ 1A) výše. To může být zejména u ostatních typů budov kromě RD/BD běžné, zejména jde-li o objekty s kvalitní obálkou budovy. Protože veškeré tepelné zisky jsou kumulovány přes den (solární, spotřebiče, osoby), kdy je zóna užívána. A "hrozí" tedy režim chlazení. Naopak ve večerních a nočních hodinách, kdy je budova bez provozu (bez tepelných zisků) "hrozí" spíše režim vytápění.

B)

Je zcela jasné, že měsíční výpočet bude vykazovat podstatně odlišné výsledky potřeby tepla na vytápění v případech, kdy průměrná reálná výpočtová teplota se podstatně liší od průměrné požadované teploty na vytápění - viz případ 2A) výše. To se děje více či méně často v případech výpočtů s vypnutým chlazením, když tepelné zisky zapříčiní vyšší vzestup denní teploty. Proto je třeba při tak častých porovnáních výsledků měsíčního a hodinového výpočtu zpravidla u hodinového výpočtu navíc zadat zastínění výplní, abychom porovnávali jablka s jablky. Protože hodinový výpočet je spojitý a toto zastínění zajistí udržení vnitřní průměrné teploty blízké požadované teplotě na vytápění.

C)

Výše v článku záměrně uvádíme "vnitřní reálná výpočtová teplota". Její průběh viz v tabulkách výše zeleným podmíněným formátováním vyznačený sloupec. Je třeba si uvědomit, že tato teplota odpovídá matematickému modelu. A jako vstup slouží i větrání a jeho výše je dána profilem užívání. Jestli v realitě se takových teplot nedosahuje může to být způsobeno také tím, že je zvýšeno větrání = vyšší odvod tepelných zisků = nižší dosažené teploty.

Na druhou stranu typ testu 600, ze kterého jsou použity tyto výpočtové průběhy, tvoří jedna zóna o 48 m2 podlahové plochy s 12 m2 okna orientovaného na jih. V případě  2A) bez clonění. Takže ta dosažená teplota v tomto případě bude opravdu vysoká.

Výše je popsán další z mnoha vlivů na to, proč jsou výsledky rozdílné při změně modulu výpočtu z MĚS na HOD (nebo naopak). Vliv spojitosti hodinového výpočtu nutí přemýšlet při hodnocení a navrhovaní objektu ještě v podrobnějších souvislostech než u měsíčního výpočtu (vazba potřeby tepla a chladu ve vztahu k zadávaným vstupům).

V dalším článku se podíváme na to, jak se liší profily požadavků z hlediska osvětlení, jak se počítá spotřeba elektřiny na umělé osvětlení a jaké rozdíly to způsobuje.