Pro hodnocení ENB standardních prostor a profilů užívání se uvažuje, že požadovanou teplotou je operativní teplota. Což ostatně vychází mj. z ČSN EN ISO 52 016-1, kde v hodinovém výpočtu řešitelská matice dává teploty vnitřních povrchů konstrukcí a teplotu vnitřního vzduchu. Operativní teplota je pak dle čl. 6.5.3 průměr těchto dvou teplot.

Jednodušeji řečeno: Osoba pobývající v takovém prostoru má mít pocit požadované teploty (nebudeme zde nyní rozebírat, že každý člověk to může cítit trochu jinak a je to tak trochu individuální záležitost). Jde o jakýsi fyziologický průměr. A tomuto pocitu, resp. požadavku "se tak cítit" lépe odpovídá operativní teplota než teplota vnitřního vzduchu. Z toho je také patrné, že např. u starších budov musí být vyšší teplota vnitřního vzduchu, aby vykompenzovala chladnější vnitřní povrchy konstrukcí. U novostaveb, natož pasivních, je naopak tento rozdíl teplot (povrchů a vnitřního vzduchu) velmi nízký. Ve finále je ale v obou případech zadaný požadavek roven operativní teplotě.

Jsou ale třeba technologické provozy, u kterých je požadavek (předpis) na teplotu vnitřního vzduchu. V těchto případech je tak žádoucí, aby v zadání bylo zvoleno, že požadavek je na teplotu vnitřního vzduchu, nikoliv operativní teplotu.

Z tohoto důvodu přibyla v zadání v profilu užívání pro hodinový výpočet roleta pro volbu výběru, zda-li požadovaná teplota je teplotou operativní nebo teplotou vnitřního vzduchu (pozn: z hlediska zpětné kompatibility prázdná roleta = volba operativní):

Příklad průběhu teplot vnitřního vzduchu, průměrné vnitřních povrchů a operativní při požadavku na operativní teplotu dle profilu s konstantním požadavkem na teplotu vytápění 20°C:

průběh teploty vnitřního vzduchu:

průběh průměrné teploty vnitřních povrchů:

průběh operativní (požadované) teploty:

Příklad průběhu teplot vnitřního vzduchu, průměrné vnitřních povrchů a operativní při požadavku na teplotu vnitřního vzduchu dle profilu užívání např. s konstantním požadavkem na teplotu vytápění 20°C:

rozdíl v této volbě je patrný. Ve standardních případech je požadovaná teplota vždy operativní. V méně častých případech (zpravidla technologické provozy) je požadavek na teplotu vnitřního vzduchu (od verze 8.0.0 lze tuto možnost zvolit). Z fyzikální podstaty je průměrná povrchová teplota konstrukcí pro standardní případy vždy nižší než teplota vnitřního vzduchu a proto výpočet s požadovanou teplotou vzduchu vykáže vždy nepatrně nižší potřebu tepla na vytápění, než výpočet s požadovanou operativní teplotou. Každé pravidlo má svoji výjimku (pokud se vyskytují například konstrukce s celoplošným vytápěním zabudovaným v konstrukci/kcích a/nebo sousední zóna má výrazně vyšší požadovanou teplotu a přitom dělící konstrukce mezi nimi je dominantní z hlediska obálky konstrukcí posuzované zóny apod.)