Výsledné tepelné ztráty prostupem v zóně závisí na tom, jaké vlastnosti a plochy se pro příslušné konstrukce vyskytující se v řešené zóně zadají na formuláři zadání KONSTRUKCE a PLOCHY. Výsledné tepelné ztráty větráním závisí na tom, jaký je požadovaný objem větrání (v profilu užívání), jak vysoká je infiltrace (vstupy na formuláři zadání ZÁKLADNÍ POPIS ZÓNY), jestli je instalováno nucené větrání s rekuperací (formulář VZDUCHOTECHNIKA). Atd.

Tepelné zisky od osob, spotřebičů s sebou nese profil užívání. Tepelné zisky z umělého osvětlení vyplývají z toho, co je zadáno na formuláři UMĚLÉ OSVĚTLENÍ pro danou zónu. Výsledné solární tepelné zisky v zóně závisí na tom, jaké vlastnosti se pro příslušné konstrukce vyskytující se v řešené zóně zadají na formuláři zadání KONSTRUKCE a PLOCHY. Atd.

Výše uvedené se promítá do grafu v protokolu mezivýsledků. Přičemž k jednoznačnému přehledu slouží tyto tři základná grafy:

Podíl celkové roční tepelné ztráty skrz konstrukce k zemině cca 14%.

Varianta B: Co je důležité zmínit: Podlaha na terénu zadána dle ČSN 06 0210 (=> měrná tepelná ztráta konstrukcí k zemině BEZ vlivu přilehlé zeminy). Teplota zeminy zvolena průměrná roční teplota 5°C. Oproti variantě A nárůst potřeby tepla na vytápění skoro na 117% (100% = potřeba tepla varianty A). Prodloužení období výpočtové topné sezóny o měsíc. A to vše bez jakékoliv změnu projektu. Rozdíly jen v přístupu k zadání.

Rozdíly způsobené odlišným přístupem k zadání tepelných ztrát konstrukcí přilehlých k zemině jsou, ale "netrknou" tak do oka, jako v případě objektu s větším poměrem konstrukcí přilehlých k zemině. Tam totiž ten způsob zvoleného zadání konstrukcí přilehlých k zemině má velmi velké dopady do výsledku (samozřejmě v závislosti na součiniteli prostupu tepla těchto konstrukcí přilehlých k zemině). Daleko citelnější je to napří u jednopodlažního RD nebo halových objektů.

Varianta A: Co je důležité zmínit: Podlaha na terénu zadána dle ČSN EN ISO 13 730 ( => měrná tepelná ztráta u konstrukcí k zemině Hg je stanovena VČETNĚ vlivu přilehlé zeminy). Teplota zeminy je dle EN ISO 52 016-1 čl. 6.6.5.1 uvažována průměrná roční).

Podíl celkové roční tepelné ztráty skrz konstrukce k zemině cca 20%.

Varianta B: Co je důležité zmínit: Podlaha na terénu zadána dle ČSN 06 0210 (=> měrná tepelná ztráta konstrukcí k zemině BEZ vlivu přilehlé zeminy). Teplota zeminy zvolena průměrná roční teplota 5°C. Oproti variantě A nárůst potřeby tepla na vytápění skoro na 134% (100% = potřeba tepla varianty A). Prodloužení období výpočtové topné sezóny v podstatě na celý rok. A to vše bez jakékoliv změnu projektu. Rozdíly jen v přístupu k zadání.

Podíl celkové roční tepelné ztráty skrz konstrukce k zemině cca 34%.

Finální potřeba tepla na vytápění a její průběh je velmi závislý na zvoleném výpočetním postupu pro stanovení tepelných ztrát konstrukcí přilehlých k zemině. Tato odlišnost v přístupu se projeví na celkovém výsledku tím více, čím mají konstrukce přilehlé k zemině horší součinitel prostupu tepla oproti ostatním obalovým konstrukcím a čím větší podíl z celkové obalové plochy budovy tvoří.  Při "nepříznivých" zadáních pak "bez problémů dosáhneme" celoročního průběhu potřeby tepla na vytápění. Při výrazně horších součinitelých prostupu tepla konstrukcí přilehlých k zemině, jejích vetšímu podílu z celkové obálky budovy a malých tepelných ziscích může i výpočet tepelných ztrát dle EN ISO 13 370 (vztažná roční teplota) vykázat výpočtovou potřebu tepla na vytápění i v letních měsících (protože průměrná celoroční teplota má "jen" cca 8°C).  Výpočtový výsledek lze s realitou srovnávat jen nepřímo s jistou benevolencí a to zejména z důvodů, že pokud jde o existující objekt, tak rozhodně nelze zajistit přesnou shodu vstupů mezi realitou a výpočtem (vnější i vnitřní teploty, výše tepelných zisků a objemu větrání atd.).

Na grafech níže jsou uvedeny příklady tepelné ztráty jen samotné podlahy na zemině čtvercové haly o různé délce strany (10 až 50 m). A to pro variantu nezateplené podlahy (1. graf) a zateplené podlahy (2. graf). V černém kulatém poli je pak uvedena teplota zeminy pod podlahou, kterou bychom museli zadat jako přímý vstup do zadání při výpočtu tepelné ztráty podlahy klasickým způsobem, pokud bychom chtěli dosáhnout pro extrémní návrhovou teplotu (ustálený návrhový stav) stejné tepelné ztráty jako při výpočtu dle EN ISO 13 370.  Z grafu je patrné, že tato teplota je velmi závislá na tepelném odporu podlahy a poměru exponovaného obvodu podlahy vůči její ploše. A proto je vždy lepší zadat výpočet tepelných ztrát konstrukcí přilehlých k zemině dle EN ISO 13 370, než předjímat tuto teplotu přilehlé zeminy jako přímý vstup. U něho totiž hrozí, že se můžeme celkem "trefit" nebo také velmi zmýlit. Pokud se zmýlíme na tu stranu, že tepelné ztráty konstrukce k zemině extrémně předimenzujeme, tak se nám zvýší potřeba tepla na vytápění a prodlouží se délka výpočtové topné sezóny (v extrému až na celý rok). To pro režim chlazení zase znamená, že zamezíme generování potřeby chladu.

Proto, pokud nepoužijete výpočetní postup dle EN ISO 13 370 pro výpočet tepelných ztrát "do zeminy", tak věnujte velkou pozornost zadaným teplotám přilehlé zeminy ke konstrukci.

Příklad staršího BD ala zděná typizovaná soustava T12 z počátku 50. let. Výplně již vyměněny a fasáda zateplena. Strop k půdě a podlaha nad suterénem v původním stavu. Podsklepený částečně zapuštěný nevytápěný suterén a nevytápěná půda.

Varianta A: Co je důležité zmínit: Nevytápěný prostor suterénu i půdy modelován podrobně pro bilanční výpočet.

Pro bližší pochopení vlivu způsobu zadání nevytápěných prostor uvádíme, s jakými teplotami se v nevytápěných prostorech půdy a suterénu uvažovalo pro tento způsob zadání (které vyšly z bilančního výpočtu pro režim vytápění). Dle očekávání průběh teploty v nevytápěném suterénu má menší výkyvy než na půdě. Stále však nejde rozhodně o konstantní teplotu.

Varianta B: Co je důležité zmínit: Nevytápěný prostor půdy zadán jako sousední prostor s konstantní teplotou 5°C (pro režim vytápění) a 20°C (pro režim chlazení). Nevytápěný prostor suterénu zadán jako sousední prostor s konstantní teplotou 5°C (pro režim vytápění) a 15°C (pro režim chlazení).

Předem jsme rozhodli, že na půdě a v suterénu je konstantních 5°C pro režim vytápění.

Tento způsob je nejméně vhodným, jak definovat nevytápěný prostor a vede k velkým chybám. Oproti variantě A způsobí nárůst potřeby tepla na vytápění skoro na 160% (100% = potřeba tepla varianty A). Ve výsledku vede k celoroční potřebě tepla na vytápění, což nebude zajisté pravda.

Takové rozhodnutí činíme zpravidla v kontextu extrémní návrhové teploty, ale rozhodně to nemůže platit pro výpočet potřeb, který pracuje s měsíčními průměry teplot! A v tomto konkrétním případě bychom se netrefily ani pro ten extrém. Viz porovnání s tabulkou výše, kde pro extrém vyšla teplota na půdě -11,5°C a pro suterén 2,14 °C. Teplota v nevytápěném prostoru pro extrém značí teplotu při kontinuální venkovní zimní návrhové teplotě při ustáleném stavu. V tomto případě -17°C. Používá se pro výpočet Uem.

Varianta C: Co je důležité zmínit: Nevytápěný prostor půdy zadán jako sousední prostor s teplotou 5°C (pro režim vytápění) a 20°C (pro režim chlazení). Nevytápěný prostor suterénu zadán jako sousední prostor s teplotou 5°C (pro režim vytápění) a 15°C (pro režim chlazení). Ale s jednou podstatnou podmínkou: teplota v nevytápěném prostoru nebude nižší, než teplota v exteriéru!

Varianta D: Co je důležité zmínit: Nevytápěný prostor půdy zadán jako sousední prostor s relativní teplotní redukcí b=0,83 (půda neizolovaná, netěsná) pro konstrukci k ní přilehlou. Nevytápěný prostor suterénu zadán jako sousední prostor s relativní teplotní redukcí b=0,49 (suterén, částečně zapuštěný) pro konstrukcí k němu přilehlou.

Oproti variantě A způsobí pokles potřeby tepla na vytápění na 99% (100% = potřeba tepla varianty A). Ve výsledku nevede k celoroční potřebě tepla na vytápění. Rovnou zde ale upozorníme, že taková přená shoda je spíše náhodou.