Na schématu níže jsou uvedeny možné příčiny takového výsledku. Postupně si je probereme podrobněji.

ad 1A) - chyba v zadání ovlivňující nebo znemožňující výpočet potřeby chladu
Potřebu jak tepla, tak chladu determinují tři základní faktory:

-exteriérové klimatické podmínky (včetně intenzity solárního záření)
-stavební řešení objektu (parametry konstrukcí, které ovlivňují tepelné ztráty, solární tepelné zisky)
-profil užívání interiéru (požadované teploty na chlazení)

Nyní se blíže podívejme na stavební řešení. Pro řádný výpočet potřeby jak tepla, tak chladu, musí být řádně zadány všechny potřebné KONSTRUKCE, zejména jejich součinitel prostupu tepla. U průsvitných výplní je pak nutné řádné zadat všechny potřebné parametry zasklení výplně. Na formuláři PLOCHY je nutné řádně zadat všechny parametry průsvitných výplní. Tj. orientace ke světovým stranám, sklon a zastínění jak pohyblivými (záclony, žaluzie, rolety atd.),  tak pevnými stínícími prvky (balkony, atiky, budovy, terén atd.).

Pokud máme toto vše toto řádně zadáno, máme jistotu, že tepelné ztráty a výše solárních tepelných zisků budou ve výpočtu stanoveny správně. Pokud už zde v zadání uděláme chybu, nebude správně ani výsledek.

ad 1B) - chyba v zadání znemožňující výpočet spotřeby chladu
Spotřebu energie na chlazení determinují tři základní faktory:

-účinnost emise chladu
-účinnost distribuce chladu
-účinnost zdroje chladu

Zcela jasným signálem pro chybu ad 1B) je případ, kdy v protokolu PENB máme uvedenu potřebu chladu na chlazení (výpočtově bylo nutno chladit), ale spotřeba energie na chlazení je uvedena nulová. To znamená, že některou z účinností nemáme zadánu. Pokud všechny účinnosti máme řádně zadány, pak už je třeba jen zkontrolovat, zda-li jsme k chlazené zóně přiřadili zdroj chladu!

Zde nutno ještě poznamenat, že spotřeba energie na chlazení je v naprosté většině případu nižší, než je potřeba energie na chlazení (potřeba chladu). A to z důvodu častějšího používání kompresorových zdrojů chladu. V minoritních případech  s chlazením absorpčními zdroji chladu (pohon chladícího cyklu zajišťuje vysokopotenciální tepelná energie) tomu bude většinou naopak. Pod spotřebou energie na chlazení rozumíme energii potřebnou na "přečerpání" nadlimitních tepelných zisků z chlazeného interiéru mimo tento chlazený prostor (umoření v exteriéru popř. další využití tepelné energie).

ad 2A) - nevhodné zadání konstrukcí přilehlých k zemině
Pokud lze, tak tepelné  ztráty konstrukcí  přilehlých k zemině volíme vždy výpočtem dle ČSN EN ISO 13 370. Výpočet tepelných ztrát  konstrukcí přilehlých k zemině pomocí uživatelsky zadaného odhadu průměrné teploty přilehlé zeminy se nemusí vždy "potkat" s realitou a někdy výrazně. Typicky se tento problém projeví u objektů s vyšším podílem podlahové plochy na obálce budovy, do jejichž podlahy není vložena tepelná izolace. Při zadání průměrné teploty přilehlé zeminy např. 5°C pak tato podlaha působí v letních měsících jako obrovský "chladič", který zamezí jakémukoliv generování potřeby chladu na chlazení. Důsledek takového zadání je, že tepelné ztráty podlahy jsou značně předimenzovány (až několika násobně) a to nejen v letních měsících.

ad 2B) - nevhodné zónování objektu
Zde platí, že chlazené prostory v objektu musí být slučovány do samostatných zón. Samozřejmě takové prostory musí spolu sousedit. Není například možné sloučit do jedné chlazené zóny celé 1. a 10. patro, protože víte, že jen tyto patra jsou chlazeny. V takovém případě 1. i 10. patro musí být samostatnou chlazenou zónou, která sousedí s nechlazenými zónami. Bohužel také nedoporučujeme zadat pouze jednu zónu zahrnující celý objekt s tím, že je celá chlazená, ale protože reálně je chlazeno jen 1. a 10. patro, tak potřebu chladu tvoří jen 20% z celkové potřeby chladu (objekt má celkem 10 pater). Takové odhady nemusí být přesné, protože potřeba chladu připadající na jednotlivá patra nemusí být podíl odpovídající ani podlahové ploše, ani obestavěnému objemu. Závisí to na mnoha vstupech, a tak to nelze paušálně odhadnout. Pro správný výpočet je vždy nutno chlazené prostory zadat jako samostatnou zónu. Je to časově náročnější, ale tomu se nevyhneme.

3) NESPRÁVNÉ VSTUPY
Pokud se vyvarujeme chyb v zadání ad 1) i ad 2), můžeme se také dopustit "chyby" v důsledku volby nevhodných vstupů. Níže jsou opět uvedeny dva hlavní zástupci:

ad 3A) - nevhodná (nereálně vysoká?) návrhová průměrná výměna vzduchu
Tuto informaci nese s sebou profil užívání přiřazený k zóně. Vždy doporučujeme zkontrolovat na formuláři zadání ZÁKLADNÍ POPIS ZÓNY v části větrání, zda-li výsledný objem vzduchu, se kterým je uvažováno ve výpočtu, je reálný. Zde platí pravidlo, že čím vyšší je výměna vzduchu, tím nižší je šance vygenerovat potřebu chladu. Jinými slovy vyšší intenzita větrání umožňuje odvětrat mimo chlazený interiér více tepelných zisků. Zvláště toto platí pro měsíční krok  výpočtu. Více k tomuto tématu je uvedeno v tomto článku:

Intenzita větrání v profilech užívání

ad 3B) - nevhodné (nereálně nízké?) tepelné zisky
Celkem rozeznáváme ve výpočtu čtyři základní typy tepelných zisků:

-a) tepelné zisky od osob
-b) tepelné zisky od spotřebičů
-c) tepelné zisky od umělého osvětlení
-d) solární tepelné zisky

ad a) jejich paušální hodnota na osobu je uvedena v profilu užívání přiřazeného k zóně. O počtu osob v  zóně rozhoduje velikost vnitřní podlahové plochy zóny a součinitel podílu podlahové plochy připadající na osobu (fosoba). Tento součinitel je opět součástí profilu užívání. Tzn. o výši těchto tepelných zisků je již předem dáno na základě zadané podlahové plochy zóny a přiřazeného profilu užívání k zóně. Pokud nesouhlasíme s paušální hodnotou tepelného zisku na osobu uvedenou v profilu, můžeme volit vlastní profil užívání a tento údaj změnit (na základě podložených informací). Tímto zásahem tak můžeme zvýšit nebo snížit výši tepelných zisků od osob pro výpočet.

ad b) jejich paušální hodnota na 1m2 vnitřní podlahové plochy je uvedena v profilu užívání přiřazeného k zóně. Tzn. o výši těchto tepelných zisků je již předem dáno na základě zadané vnitřní podlahové plochy zóny a přiřazeného profilu užívání k zóně. Pokud nesouhlasíme s paušální hodnotou tepelného zisku od spotřebičů uvedenou v profilu, můžeme volit vlastní profil užívání a tento údaj změnit (na základě podložených informací). Tímto zásahem tak můžeme zvýšit nebo snížit výši tepelných zisků od spotřebičů pro výpočet.

ad c) jejich hodnota je závislá na výpočtové spotřebě elektrické energie na umělé osvětlení a uživatelem zadané účinnosti použitých světlených zdrojů na formuláři zadání UMĚLÉ OSVĚTLENÍ. Světelné zdroje s vyšší účinností produkují méně tepelných zisků vstupujících do výpočtu potřeba tepla na vytápění, resp. potřeby chladu na chlazení a naopak. Jsou to "spojité nádoby". Tímto zásahem tak můžeme zvýšit nebo snížit výši tepelných zisků od umělého osvětlení pro výpočet. Důsledkem instalace úspornějších světelných zdrojů tak v praxi bývá nejenom snížení spotřeby elektrické energie na umělé osvětlení, ale i snížení potřeby chladu na chlazení (..a zvýšení potřeby tepla na vytápění). Globálně za celou budou jde však vždy o úsporu energie.


ad d) jejich hodnota je závislá na velikosti zadaných průsvitných výplní, jejich orientace na světové strany, jejich  sklonu, vlastnosti zasklení - ostatně toho se týká bod 1A), který upozorňuje na to, že vše musíme mít správně zadáno. Solární tepelné zisky také podstatným způsobem ovlivňuje zastínění výplně. Zastínění rozeznáváme dvojí: zastínění pevnými překážkami (sousední objekty, terénní útvary, vegetace, stínící stavební konstrukce vlastního objektu - balkony, lodžie, arkýře, žebra...) a zastínění pohyblivými prvky (záclony, závěsy, žaluzie, rolety ...mohou být vnitřní i vnější). Pakliže bod 1A) upozorňoval na nutnost zadání, pak bod 3B) upozorňuje na to, že zastínění výplní by mělo být zadáno co nejblíže předpokládané realitě. Pokud zvýšíte propustnost zastínění (snížíte zastínění), budou vyšší solární tepelné  zisky ve výpočtu a to znamená vyšší šanci vygenerovat potřebu chladu na chlazení a naopak. Takže pokud jsme v zadání zastínění pro režim chlazení příliš "přísní", nemusí se vygenerovat potřeba chladu. Reálně je to samozřejmě žádoucí - potřebovat co nejméně energie na chlazení, pokud tím nezpůsobíme komplikace s dodržením požadované intenzity osvětlení resp. nezvyšujeme spotřebu elektřiny na umělé osvětlení (vždy globálně za celý objekt se musí jednat o přínos, resp. o úsporu).

V zadání formuláře ZÁKLADNÍ POPIS ZÓNY je také nutné vždy mít volby zahrnutí jednotlivých typů  teplených zisků do výpočtu!


4) METODIKA VÝPOČTU
Zejména u výpočtu potřeby chladu na chlazení a potřeby energie pro vlhkostní úpravu vzduchu je velký rozdíl mezi výpočtovou metodou pracující s měsíčním krokem a výpočtovou metodou pracující s hodinovým krokem. Nevýhoda je zde na straně měsíčního kroku výpočtu, který pracuje s měsíčními průměry jak exteriérových, tak interiérových teplot, i všech tepelných zisků. Zejména u solárních tepelných zisků je to velmi limitující, protože ty zpravidla tvoří špičku spolu s exteriérovými teplotami. Takže z podstaty handicapu měsíčního výpočtu lze u toho samého objektu měsíčním výpočtem docílit nulovou potřebu chladu na chlazení a u hodinového výpočtu nenulovou potřebou chladu na chlazení. Více informací ohledně principu přístupu k výpočtu u měsíčního kroku a hodinového kroku je uvedeno zde: