srpen 2024
Změna vyhlášky o ENB 222/2024 Sb. Změna vyhlášky o ENB 222/2024 Sb. | ||
29. 8. 2024 | Autor: Ing. Martin Varga | ||
Změna vyhlášky o energetické náročnosti budov 264/2020 Sb. byla vydána ve sbírce zákonů (222/2024 Sb.). Změna nabývá účinnosti od 1.9.2024. Změna vyhlášky je zapracována v programu ENERGETIKA od verze 8.0.0. Aktualizace 29.8.2024. |
listopad 2023
Vkládání podpisu do PENB Vkládání podpisu do PENB | ||
13. 11. 2023 | Autor: Ing. Martin Varga | ||
V souvislosti s vydáním změny vyhlášky o energetických specialistech je nutno vkládat na ENEX pdf PENB včetně podpisu zpracovatele, resp. oprávněného energetického specialisty. Nově je v SW ENERGETIKA umožněna funkce vkládání obrázku podpisu a razítka. |
červen 2023
Soubor zadání PENB pro vložení na ENEX Soubor zadání PENB pro vložení na ENEX | ||
28. 6. 2023 | Autor: Ing. Martin Varga | ||
V souvislosti se změnou zákona 406/2000 Sb. z ledna 2020 a prováděcí vyhlášky 4/2020 Sb. o energetických specialistech vyžaduje nově Státní energetická inspekce (SEI) při vložení hlášenky na ENEX i vložení souboru zadání pro výpočetní program, s nímž byl daný PENB vypočten. Aktualizace 28.6.2023. |
únor 2023
Testování výpočetního jádra předepsného EN ISO 52016-1 Testování výpočetního jádra předepsného EN ISO 52016-1 | ||
13. 2. 2023 | Autor: Ing. Martin Varga | ||
Výsledky testování hodinového výpočetního jádra předepsaného EN ISO 52016-1 |
leden 2023
HOD modul vystaven HOD modul vystaven | ||
26. 1. 2023 | Autor: Ing. Martin Varga | ||
V programu ENERGETIKA byl vystaven HOD modul pro výpočty dle EN ISO 52 016-1 a vyhlášky 264/2020 Sb. |
květen 2020
EN ISO 52 016-1: přerušované vytápění a chlazení v měsíčním výpočtu EN ISO 52 016-1: přerušované vytápění a chlazení v měsíčním výpočtu | ||
27. 5. 2020 | Autor: Ing. Martin Varga | ||
V SW ENERGETIKA je zapracován od verze 5.0.0 vliv přerušovaného (popř. sníženého) vytápění a chlazení dle normy ČSN EN ISO 52 016-1. Níže v článku popíšeme odlišnosti oproti normě ČSN EN ISO 13 790. Aktualizace 2020.06.12. |
Obecně výpočtové postupy pro stanovení potřeby tepla na vytápění a chladu na chlazení uvažují s vlivem přerušovaného nebo poklesu vytápění, resp. chlazení. Je jen o to, jakým způsobem je ve výpočtu tento vliv postihnut v rámci zvoleného výpočtového kroku. Hodinový krok má v tomto nespornou výhodu a s přerušeným nebo sníženým vytápěním, resp. chlazením nemá "problém". V rámci hodinového výpočtu jsou známé požadavky pro každou hodinu a výpočet vnitřní teploty v zóně je spojitý, tj. teplota v zóně v řešený výpočetní krok je závislá na teplotě v zóně v předchozí výpočetní krok. V tomto článku se však budeme podrobněji věnovat jen měsíčnímu výpočetnímu kroku.
Pro lepší pochopení rozdílu v přístupu mezi oběma normami doporučujeme přečíst tento článek, který podrobně popisoval způsoby zahrnutí vlivu přerušovaného vytápění a chlazení podle EN ISO 13 790 i úskalí způsobu zapracování přerušovaného vytápění/chlazení v této normě.
V normě EN ISO 52016-1 si byli těchto úskalí popsaných v článku výše vědomi, a proto přepracovali způsob zahrnutí vlivu přerušovaného nebo sníženého vytápění v zóně. Proto se v případě výpočtu podle této normy setkáme jenom s těmito případy:
VYTÁPĚNÍ:
V případě, pokud není v zóně vyžadována kontinuálně stejná teplota (případ výpočtu A), uvažuje program podle této normy rovnou pouze s typem výpočtu B4. V tomto případě je však pomocí redukčního činitele "aH,red" redukována nikoliv potřeba tepla na vytápění QH,nd stanovená pro cílovou teplotu na vytápění v provozní době, ale pouze přímo výpočtová teplota pro výpočet QH,nd. A to je podstatný rozdíl.
A také vzhledem k způsobu stanovení činitele aH,red (odlišně od EN ISO 13790) reflektuje jeho výše na délku mimoprovozní doby (přerušené nebo snížené vytápění) včetně teplot požadovaných v těchto mimoprovozních dobách (den, noc, víkend atd.).
Podle normy ČSN EN
ISO 52 016-1 se pro případ A i B4 (i část C) potřeba tepla na
vytápění stanoví takto:
QH,nd = (Ht+Hv) * (θint,H,calc - θe) * t - QH,gn * nH,gn (98)
Tento vzorec je v případě typu výpočtu A (popř. část C) stejný jako v případě normy ČSN EN ISO 13790. Ale v případě typu výpočtu B4 už shoda s EN ISO 13 790 nepanuje. V normě EN ISO 52 016 jsou totiž případy B4 regulovány pouze pomocí výpočtové teploty v zóně (neplést s návrhovou teplotou ani s požadovanými teplotami na vytápění v provozní nebo mimoprovozní době).
V případě typu výpočtu A (= stejná teplota celý měsíc) platí:
θint,H,calc = θint,H,set,I (=> všechny hodiny v měsíci provozní) (-)
nebo
θint,H,calc = θint,H,set,II (=> všechny hodiny v měsíci mimoprovozní) (-)
V případě typu výpočtu B4 (= průměrná teplota v zóně) platí:
θint,H,calc = aH,red * (θint,H,set,I - θe) + θe (140)
aH,red = 1 - (1- aH,red,day) - (1- aH,red,night) - (1- aH,red,wknd) (141)
aH,red,i = 1 - fH,red,i + fH,red,i * dθH,red,i (142)
fH,red,i = ΔtH,red,i * nrep,H,red,i / ( 24 * 7 ) (143)
fH,red,i = ΔtH,red,i * nrep,H,red,i / ( 24 * 7 ) (143)
pro fH,red,i ≥ 1: dθH,red,i = dθfloat + ( (1- dθfloat) / ( ΔtH,red,low,i / TauH) ) * (1-e^(-(ΔtH,red,i/ TauH)) (149)
pro fH,red,i < 1: dθH,red,i = dθfloat + ( (1- θint,H,set,I) / ( ΔtH,red,i / TauH) ) + fH,red,i * dθfloat + (1-fH,red,low,i) * dθ,set,H,low,i (150)
pro (θint,H,set,I - θe) ≤ 0: dθ,float = 1,00 (145)
pro (θint,H,set,I - θe) > 0: dθ,float = QH,gn / ( ( Ht+Hv ) * ( θ,int,H,set,I - θe) * t ) (146)
pro (θint,H,set,I - θe) ≤ 0: dθ,set,H,low,i = 1,00 (-)
pro (θint,H,set,II,i - θe) ≤ 0: dθ,set,H,low,i = 0,00 (-)pro (dθ,set,H,low,I - dθ,float) ≤ 0: fH,red,H,low,i = 1,00 (-)
pro dθ,float = 0: fH,red,H,low,i = 0,00 (-)
pro ostaní případy: fH,red,H,low,i = ( ΔtH,red,low,i / TauH ) / ( ΔtH,red,i / TauH ) (147)
ΔtH,red,low,i / TauH = - LN ( ( dθ,set,H,low,i - dθ,float ) / ( 1 - dθ,float ) (148)
Poznámka: Na výše uvedených rovnicích je patrné, že není úplně snadné "správně" stanovit průměrnou výpočtovou teplotu v zóně s prerušovaným vytápěním v případě, kdy by si ji uživatel chtěl stanovit předem, a tu zadal do programu jako kontinuální průměrnou teplotu v zóně. Tím by výpočet proběhl jako pro typ výpočtu A s tím, že uživatel by zadal tuto předem stanovenou průměrnou výpočtovou teplotu v zóně do pole pro cílovou teplotu na vytápění v provozní dobu. Samozřejmě by pak musel označit jako provozní hodiny všechny hodiny v měsíci. Nebo alternativně nikoliv, ale pak by musel stejnou teplotu zadat i do pole pro cílovou teplotu na vytápění v mimoprovozní dobu.
Index "i" v rovnicích výše značí, že se daný parametr počítá pro každou redukovanou teplotu a dobu redukovaného vytápění. Norma standardně počítá až se třemi redukovanými teplotami, resp. dobami redukovaného vytápění. A to pro den ("day"), noc ("night") a víkend ("wknd").
Pokud chceme přerušované nebo redukované vytápění zadat v profilu užívání jen pomocí kalendáře, tak máme možnost zadat pouze jednu redukovanou teplotu na vytápění v mimoprovozní dobu θint,H,set,II (°C). Tj. tato teplota platí pro všechny hodiny, které nejsou provozní. Nemůžeme pomocí kalendáře zadat odlišné redukované teploty na vytápění např. jen pro určitou část mimoprovozních hodin během noci a zvlášť pro mimoprovozní hodiny o víkendu apod. Naopak kalendář má zase tu výhodu, že poměrně jednoduše a přehledně dokážeme v rámci měsíce označit provozní dny (v rámci nich pak provozní hodiny jsou definovány zadaným začátkem a koncem provozní hodiny). Zpracovatel tak nemusí přemýšlet, jak vypadá typický týden pro daný měsíc. Kalendář si jej na základě zadání podle předem daných pravidel zjistí sám včetně případných mimoprovozních dní nad rámec typického týdne a z toho zjistí činitel na "neobsazené" období fH,nocc (-).
Pokud je požadováno zadat více redukovaných teplot na vytápění, např. zvlášť pro víkend, zvlášť pro noc nebo dokonce zvlášť pro mimoprovozní hodiny během dne (mimo noci), tak je nutno tyto redukované teploty i doby redukovaného vytápění zadat přímo. V takovém případě odtrhneme zatržítko a můžeme tyto údaje pro každý měsíc zadat přímo: (níže na "printscreenech" z programu je uvedeno zadání, které bylo automaticky převedeno ze zadání pomocí kalendáře uvedeného výše):
např. modál pro zadání teplot v redukované době vytápění je pro všechny tři typy (den, noc, víkend) při převedení ze zadání pomocí kalendáře se stejnou teplotou. Níže příklad zobrazení modálu s redukovanou teplotou během noci.
např. modál pro zadání doby redukovaného vytápění pro noc:
Stejně, jako u EN ISO 13 790 zůstává i zde zachován typ výpočtu B4+C (pro typické provozní týdny v měsíci platí průměrná výpočtová teplota v zóně θint,H,calc (°C), pro neobsazenou část měsíce C platí zadaná teplota θint,H,set,II (°C) )
QH,nd = (1-fH,nocc) * QH,nd,B4 + fH,nocc - QH,nd,C (153)
QH,nd,C = (Ht+Hv) * (θint,H,set,II - θe) * t - QH,gn * nH,gn (98)
V protokolu mezivýsledků je pak v případě přerušovaného vytápění uvedena tabulka s některými výše uvedenými parametry pro každý krok výpočtu:
CHLAZENÍ:
V
případě výpočtu chlazení bude mít měsíční výpočet vždy "problém" při sebelepší snaze dopočítat se reálnějších hodnot potřeby chladu. O tom, proč u měsíčního výpočtu je to už z podstaty délky výpočetního kroku problém, pojednává tento článek zde. Stejně tak se můžete podívat na článek zde, pokud vám výpočet "nechce" vygenerovat potřebu chladu.
Obecně se dle obou norem pro případ A (tj. nepřerušované chlazení) potřeba chladu na chlazení stanoví takto (jde vlastně o analogicky stejnou rovnici jako rovnice č. 98 s tím rozdílem, že tepelné ztráty prostupem a větráním jsou zde považovány za zisky "chladu". Tepelné zisky mohou být pro režim chlazení odlišné, např. v důsledku jiného zastínění výplní apod.):
Poznámka: Tepelné ztráty prostupem a větráním lze za zisky "chladu" uvažovat pouze díky průměrování v měsíčním výpočtu, kdy průměrná vnější teplota i v letních měsících je nižší než upravená cílová teplota na chlazení v provozní dobu (pokud máme na mysli obytné budovy). To je znatelný rozdíl např. oproti hodinovému výpočtu, kdy letní denní špičky znamenají, že i obalové konstrukce zóny k exteriéru včetně větrání znamenají také tepelné zisky.
QC,nd = QC,gn - ( (Ht+Hv) * (θint,C,set,I - θe) * t ) * nC,gn (101)
V normě EN ISO 52 016-1 zůstává stejně jako v EN ISO 13 790 přenásobení potřeby chladu stanovené pro nepřerušované chlazení činitelem pro redukci přerušovaného chlazení:
Pro případ B4 se potřeba chladu na chlazení stanoví takto:
QC,nd,B4 = aC,red * ( QC,gn - ( (Ht+Hv) * (θint,C,set,I - θe) * t ) * nC,gn ) (101)
Potřeba chladu na chlazení proběhne s cílovou teplotou na chlazení v provozní dobu (nepřerušované chlazené) a případná doba redukovaného nebo pozastaveného chlazení je zohledněna redukčním faktorem aC,red:
aC,red = aC,red,wknd (151)
aC,red,wknd = 1 - fC,red,wknd + fH,red,wknd * bC,red,wknd (151)
Norma EN ISO 52 016-1 uvádí, že tento postup uvažuje redukci potřeby chladu na chlazení pouze v případě, že chlazení je redukováno nebo vypnuto v průběhu celého víkendu (resp. v průběhu kterýchkoliv minimálně dvou dnů za typický týden). Pokud není tato podmínka splněna, má se uvažovat ac,red = 1,00 = nepřerušované chlazení.
QC,nd = (1-fC,nocc) * QC,nd,B4 + fC,nocc - QC,nd,C (154)
QC,nd,C = ( QC,gn - ( (Ht+Hv) * (θint,C,set,II - θe) * t ) * nC,gn ) (101)
V
protokolu mezivýsledků je pak v případě přerušovaného chlazení uvedena
tabulka s některými výše uvedenými parametry pro každý krok výpočtu:
POZNÁMKA KE KALENDÁŘI A PŘÍMÉMU ZADÁNÍ:
Přechod z přímého zadání do zadání pomocí kalendáře:
Přímé
zadání se nemůže nikdy zpětně promítnout do zadání pomocí kalendáře
(pokud zpětně zatržítko zatrhneme). Je to z toho důvodu, že přímé zadání
je podrobnější a na druhou stranu je relativní. Tou relativnosti je
myšleno to, že pokud u přímého zadání zadáte například v lednu počet
mimoprovozních dnů v měsící nad rámec počtu mimoprovozních dnů v rámci
typického týdne na hodnotě 3 = > fH,nocc - 3/31 - 0.097, tak toto
zadání nelze automaticky převést do zadání pomocí kalendáře. Kalendář by
totiž nevěděl, které 3 mimoprovozní dny v měsíci nad rámec mimoprovozních dnů v
typickém týdnu to jsou. Kalendář pracuje již s konkrétním pořadí dnů v
rámci měsíce a roku.
Pokud bude zadáváno pomocí kalendáře, tak vždy platí u případu B4+C, že fH,nocc = fC,nocc.
U chlazení je to podobné. Sice se redukuje potřeba chladu, až když přerušované nebo redukované chlazení trvá déle jak 48 h (2 dny), tak kalendář neví, které 2 dny to mohou být. To, že jsou v normě označeny jako víkendová redukce, nic neznamená. Ve skutečnosti to mohou být kterékoliv 2 dny v týdnu.