Zde jsou uvedeny možné příčiny takového výsledku:

ad 1A) - chyba v zadání ovlivňující nebo znemožňující výpočet potřeby energie na úpravu vlhkosti
Potřebu energie na úpravu vlhkosti ovlivňují tyto faktory:

1Ac) limitní hranice pro zahájení režimu vlhčení nebo pro ukončení režimu odvlhčování (nemusí být totožné s 

        návrhovou relativní vlhkostí v profilu užívání, ale uvedené hranice z nich musí vycházet)

1Ad) schopnost zpětného získávání vlhkosti

1Ab)

V profilu užívání přiřazeném k zóně máme výše uvedené informace o návrhových parametrech vnitřního prostředí:

Konkrétně teploty pro jednotlivé režimy a doby (provozní a mimoprovozní):

Dále průměrný navrhovaný objem větrání v zóně:

Dále hodnoty návrhové relativní vlhkosti a produkcí vlhkosti v interiéru pro jednotlivé doby (provozní a mimoprovozní). Hodnotu produkce vodní páry je možno zadat přímo v g/h (vztažnou jednotkou je 1 m2 vnitřní podlahové plochy Af,int zóny):

Nebo je možno přírůstek vlhkosti definovat pomocí vlhkostí třídy. Vlhkostní třída udává výši přírůstku vnitřní vlhkosti oproti vlhkosti obsažené v exteriérovém vzduchu.

1Ac)

U jednotlivých jednotek zajišťujících vlhkostní úpravu vzduchu (VZV) je třeba zadat limitní hranice relativní vlhkosti, které se má dosáhnout pro vybraný typ doby (provozní nebo mimoprovozní nebo obě). Tato limitní hranice se zadává zvlášť pro režim vlhčení, pak mluvíme o cílové hranici relativní vlhkosti po ukončení režimu vlhčení. Pro režim odvlhčení pak mluvíme o startovní hranici relativní vlhkosti v zóně pro zahájení režimu odvlhčení.

U vlhčení podle typu zařízení se může využívat systému pro zpětné získávání vlhkosti. To analogicky jako zpětné získávání tepla u nuceného větrání snižuje potřebu energie na vlhčení. Zpravidla jde o systémy s rotačním rekuperačním výměníkem, jehož povrch je pokryt sorpčním materiálem. Výměník při svém otáčení nejprve pohlcuje vlhkost u odváděného vzduchu včetně jímání tepla a poté po otočení předává vlhkost a teplo přiváděnému vzduchu.

U kondenzačního odvlhčení, narozdíl od adsorpčního, je nutno při tomto procesu zahrnout do potřeby energie na odvlhčení i následný dohřev ochlazeného vzduchu. Princip kondenzačního odvlhčení spočívá v tom, že na výparník o určité teplotě je přiveden vzduch, který má být odvlhčen (vzduch je ochlazen), a následně je na kondenzátoru ohřát zpět na požadovanou výchozí teplotu (následný dohřev). Výparník má vždy teplotu pod rosným bodem, která je nastavena tak, aby zkondenzovalo potřebné množství vodní páry obsažené v přiváděném odvlhčovaném vzduchu o určité teplotě. Z hlediska potřeby energie tento způsob odvlhčení vykazuje vyšší hodnotu než adsorpční odvlhčení (díky tomuto následnému dohřevu vzduchu), což ale více než kompenzuje celková účinnost kondenzačního odvlhčení rovnající se chladícímu faktoru takového zařízení.

Poznámka: Adsorpční odvlhčení je podobné systému zpětného získávání vlhkosti, ale sorpční materiál rotačního kola než se dostane při otočení k přiváděnému vzduchu je nejprve vysušen (regenerován) na požadovanou mez zdrojem tepla (horkým vzduchem z ohřívače). Ačkoliv má adsorpční odvlhčení nižší potřebu energie (nemusí se zde vzduch po kondenzačním odloučení nadbytečné vlhkosti následně dohřívat), ve výsledku je spotřeba energie vyšší, protože je nižší celková účinnost tohoto způsobu odvlhčení než u kondenzačního. Ale ve skutečnosti je to z hlediska celkové účinnosti (výhodnosti použitého systému) složitější a každý typ odvlhčení má svou oblast, ve které je daný typ účinější (vnitřní teplota a požadovaná relativní vlhkost)

Pokud u vstupů ad 1A) nejsou zadány vstupy, tak se potřeba energie na vlhkostní úpravu nespočítá.

ad 1B) - chyba v zadání znemožňující výpočet spotřeby chladu
Pokud předpokládáme, že vstupy ad 1A) máme zadány, tak generuje-li se nenulová potřeba energie pro vlhčení a odvlhčení a současně nulová spotřeba energie, mohou být v zadání následující příčiny. Spotřebu energie na vlhkostní úpravu determinují dva tyto základní faktory:

1Ba) určení zóny pro vlhkostní úpravu a přiřazení takové zóny k jednotce pro vlhkostní úpravu

1Bb) nezadaná účinnost distribuce

1Bc) nezadaná účinnost jednotky pro vlhkostní úpravu

1Bd) nezadaný podíl pokrytí potřeby pro vlhčení nebo odvlhčení

1Ba)

Nejprve  v zadání musíme "informovat" SW na formuláři ZÁKLADNÍ POPIS ZÓNY, u kterých ze zadaných zón má docházet k vlhkostní úpravě. Typ vlhkostní úpravy volíme podle toho, co jednotka pro vlhkostní úpravu má u této zóny zajišťovat. Pokud zvolíme "NE" nebude tato zóna nabízena na formuláři zadání VLHČENÍ/ODVLHČENÍ pro přiřazení k jednotce zajišťující vlhkostní úpravu. Je to analogie jako pro nucené větrání, kde také musíme zvolit, zda zóna je nuceně větrána, abychom ji pak mohli přiřadit k zadané VZT jednotce na formuláři VZDOCHOTECHNIKA.

Účinnost distribuce pro vlhkostní úpravu se zadává na formuláři ZÁKLADNÍ POPIS ZÓNY u zóny pro vlhkostní úpravu v části "vlhkostní úprava vzduchu". Tyto pole se objevují v závislosti na volbě dle předchozího obrázku.

Účinnost distribuce pro úpravu vlhkosti nižší jak 100% nepřipadá v úvahu vždy. U vlhčení velmi záleží na principu (parní/vodní), taktéž u odvlhčení (adsorpční/kondenzační). Např. u parního principu vlhčení, kdy je pára generována přímo v jednotce bude účinnost distribuce 100%. Naopak, pokud bude příprava páry v centrálním zdroji mimo jednotku, která bude poté dopravována k místu užití (jednotka) pro vlhkostní úpravu, tak účinnost distribuce bude nižší než 100%. U vodního vlhčení zpravidla je účinnost distribuce 100%. Výjimkou může být případ, kdy "rozprašovaná" voda by byla například z nějakého objektivního důvodu předehřívána a poté takto ohřátá distribuována ke koncovým rozprašovacím elementům systému vlhčení. Odvlhčovací kondenzační jednotky tvoří kompaktní celek, tak účinnost distribuce zde bude 100% U adsorpčního způsobu odvlhčení závisí účinnost distribuce na tom, kde je umístěn zdroj tepla pro regeneraci výměníku a kde dochází k vlastní regeneraci výměníku.